Obojživelníci představují nejvíce rozmanitou skupinu obratlovců, přičemž tvoří vývojový přechod mezi suchozemským a vodním prostředím. Vyvinuli si tak obrovské množství adaptací, díky kterým se vyskytují téměř kdekoliv na planetě[1;2]. Morfologicky i fyziologicky jsou odlišní od ostatních suchozemských obratlovců a krom toho, více než jakákoliv jiná třída obratlovců, vykazují velkou rozmanitost ve způsobu života[3]. Podle současných poznatků do této třídy řadíme tři řády: červoři (Gymnophiona), ocasatí (Caudata) a žáby (Anura)[2;4].
ČERVOŘI
První zmíněný řád, červoři (Gymnophiona), se svým vzhledem podobají kroužkovcům nebo hadům a řadí se mezi takzvané beznohé obojživelníky[4]. Redukované oči, zcela chybějící končetiny a zesílená lebka jsou adaptace vyvinuté pro život, který téměř celý tráví pod zemí ve vlastních norách[5]. Jejich rozšíření je geograficky velmi omezeno, přičemž se vyskytují pouze v tropickém pásu Jižní Ameriky, Asie a Afriky, s výjimkou Madagaskaru[6]. Mezi červory se řadí například červorovec zploštělý (Typhlonectes compressicauda), cecílie zlatá (Schistometopum thomense) nebo cecílie středoamerická (Gymnopis multiplicata)[7].
OCASATÍ
Druhý zmíněný řád, ocasatí (Caudata), svým protáhlým tělem, čtyřmi končetinami a dlouhým ocasem připomínají ještěrky. Od ještěrek se však, kromě jiného, odlišují kůží bez šupin nebo chybějícími prsty[1;5]. Na předních končetinách mají zpravidla čtyři prsty a na zadních pět[8]. V současné době jsou ocasatí obojživelníci rozšířeni primárně na severní polokouli a jen málo druhů žije v Jižní Americe[9]. Na území České republiky se vyskytuje 8 druhů ocasatých obojživelníků z čeledi mlokovití (Salamandridae). Z konkrétních druhů lze jako zástupce jmenovat například mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čolka obecného (Lissotriton vulgaris) nebo čolka velkého (Triturus cristatus)[10].
ŽÁBY
Třetím výše zmíněným řádem jsou žáby (Anura), které jsou nejpočetnější skupinou obojživelníků s více než 4 000 popsanými druhy[5]. Na rozdíl od ostatních obratlovců mají robustní, zpravidla bezocasá těla s dobře vyvinutými končetinami, které jsou přizpůsobené ke skákavému pohybu[4;11]. Některé žáby však, kromě skákání při pohybu na souši, používají k pohybu kráčení, případně akvatické druhy synchronní pohyb končetin pro plavání[4]. Žijí téměř ve všech typech prostředí kromě Arktidy, Antarktidy a většiny ostrovů, kde je omezují extrémní sucho nebo nízké teploty[12]. V České republice se vyskytuje 12 druhů žab rozdělených do pěti čeledí. Z nich lze jmenovat druhy: kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus)[10].
[2] HILLMAN, S. S., WITHERS, P. C., DREWES, R. C., HILLYARD, S. D., 2009. Ecological and Environmental Physiology of Amphibians. Oxford: Oxford University Press. s. 460
[3] DUELLMAN, W. E., TRUEB, L., 1986. Biology of Amphibians. New York: McGraw-Hill Book. s. 670
[4] VITT, L, J., CALDWELL, J. P., 2014. Herpetology: An Introductory biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Academic Press. s. 776
[5] WRIGHT, K. M., 2006. Overview of Amphibian Medicine. IN: MARDER, D. R., (ed.). Reptile Medicine and Surgery. 2. vyd. Saunders
[6] PRAMUK, J. B., MENDELSON, J. R., 2014. A New Era of Amphibian Taxonomy. IN: MADER, D. R., DIVERS, S. J., (eds.). Current Therapy in Reptile Medicine and Surgery. Saunders
[7] CLAYTON, L. A., MYLNICZENKO, N. D., 2015. Caecilians. IN: MILLER, E. R., FOWLER, M. E., (eds.). Fowler’s Zoo and Wild Animal Medicine: Volume 8. Saunders. s. 20–26
[8] SAWIEC, A., GIBBONS, D., GAGLIANO, P., GRANATOSKY, M., 2020. Caudata Locomotion. IN: VONK, J., SHACKELFORD, T. K. (eds.) Encyclopedia of Animal Cognition and Behavior. Springer. s. 6
[9] BAITHCMAN, E. J., HERMAN, T. A., 2015. Caudata (Urodela): Tailed Amphibians. IN: MILLER, E. R., FOWLER, M. E. Fowler’s Zoo and Wild Animal Medicine, Volume 8. Saunders. s. 13–20
[10] MORAVEC, J., 2019. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Academia. s. 461
[11] De IULIIS, G., PULERÀ, D., 2011. The Mudpuppy. IN: De IULIIS, G:, PULERÀ, D., (ed.). The Dissection of Vertebrates. 2. vyd. Academic Press. s. 89–125
[12] BICKFORD, D. P., ALFORD, R., CRUMP, M. L., WHITFIELD, S., KARRAKER, N., DONNELLY, M. A., 2018. Impacts of Climate Change on Amphibian Biodiversity. IN: DELLASALA, D. A., GOLDSTEIN, M. I., (eds.) Encyclopedia of the Anthropocene. Elsevier. s. 113–12