Tato taxonomická skupina obsahuje více než 8 000 druhů, z nichž většina jsou ektotermní (též poikilotermní) organismy. Jejich tělesná teplota do značné míry závisí na okolním prostředí, takže pro zahřátí se vyhřívají na slunečním světle a do stínu se přesouvají kvůli ochlazení[1;2]. Tato závislost na vnějším zdroji tepla poměrně výrazně omezuje jejich rozšíření zejména na tropický a mírný klimatický pás. Vyskytují se na všech kontinentech světa, s výjimkou Antarktidy, kde osidlují širokou škálu biotopů, včetně nejsušších pouští nebo vodního prostředí[3]. Plazi jsou jednou z hlavních tříd kmene obratlovců (Vertebrata) a recentní zástupci zahrnují tři hlavní řády: želvy (Testudines), krokodýli (Crocodylia) a šupinatí (Squamata)[4]. Poslední zmínění se dále dělí na dva podřády: hadi (Serpentes) a ještěři (Sauria)[5].
ŽELVY
Řád želvy (Testudines) je znám svým kostěným ochranným krunýřem skládajícím se z horní části „karapax“ a spodní části „plastron“[6]. Jde o skupinu živočichů, která je ekologicky velmi rozmanitá. Některé druhy jsou plně vodní (s výjimkou kladení vajec) a jiné čistě suchozemské[5]. Bez ohledu na preferované prostředí se želvy dělí, podle způsobu zatahování hlavy, na skrytohlavé (Pleurodira) a skrytohrdlé (Cryptodria)[7]. Řád skrytohlaví (Pleurodira) skládají hlavu ke straně pod krunýř a řadí se mezi ně například pelomedúza africká (Pelomedusa subrufa), tereka velká (Podocnemis expansa) a pelusie hnědá (Pelusios castaneus)[8;9,10,11]. Naopak řád skrytohrdlí (Cryptodira) stahuje hlavu do svých krunýřů a řadí se sem většina existujících druhů želv[12]. Patří k nim například želva bahenní (Emys orbicularis) a želva nádherná (Trachemys scripta), které žijí na území České republiky[13;14].
KROKODÝLI
Řád krokodýli (Crocodylia) zahrnuje velké plazy s krátkými plovacími blánami, silnými ocasy a pevnými šupinami[15]. Jsou to tropičtí až subtropičtí živočichové, kteří se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy a Evropy[16]. Zastupují je tři čeledě: krokodýlovití (Crocodylidae), aligátorovití (Alligatoridae) a gaviálovití (Gavialidae), přičemž rozeznáváme 23 žijících druhů[17]. Krokodýlovité zastupují například krokodýl nilský (Crocodylus niloticus), krokodýl americký (Crocodylus acutus) a krokodýl štítnatý (Mecistops cataphracus)[18]. Z čeledi aligátorovití (Alligatoridae) lze zmínit kupříkladu aligátora severoamerického (Alligator mississippiensis), kajmana šíronosého (Caiman latirostris) a kajmánka trpasličího (Paleosuchus palpebrosus)[19]. Poslední čeleď gaviálovití (Gavialidae) zahrnuje jediný žijící druh, gaviála indického (Gavialis gangeticus)[20].
ŠUPINATÍ
Řád šupinatí (Squamata) je jednou z nejrozmanitějších skupin suchozemských obratlovců[21]. Tato monofyletická skupina zahrnuje ještěry, dvouplazy a hady, z nichž je každý zařazen do samostatných podřádů[5]. Spojují je ale dvě specifické vlastnosti. První je pravidelné svlékání pokožky a druhou je mimořádná pohyblivost čelistí, která jim umožňuje široce otevřít tlamu[22].
Hadi
Podřád hadi (Serpentes) zahrnuje živočichy s protáhlým beznohým tělem pokrytým šupinami, jejichž počet, velikost i uspořádání jsou druhově specifické[23;5]. Od ostatních beznohých plazů se odlišují tvarem lebky a chrupu[23]. Na světě jich existuje více než 3 000 druhů. Naprostá většina z nich jsou nejedovatí škrtiči a předpokládá se, že přibližně 600 druhů je jedovatých[24]. Jedovatí hadi mají v horní čelisti jedové žlázy, z nichž je dutými zuby vylučován jed[1]. Jediným jedovatým hadem žijícím na území České republiky je zmije obecná (Vipera berus)[25]. Nejedovaté hady u nás zastupují čtyři druhy: užovka hladká (Coronella autriaca), užovka stromová (Zamenis longissimus) a užovka podplamatá (Natrix tessellata) a níže popsaná užovka obojková (Natrix natrix)[26].
Ještěři
Podřád ještěři (Sauria) tvoří největší skupinu žijících plazů a zahrnuje nejméně 6 000 druhů[27]. Jsou mimořádně úspěšní v obývání nejrozmanitějších prostředí po celém světě, od pouště po vody a od mírného po tropický klimatický pás[27]. Jediným druhem žijícím v mořském prostředí je leguán mořský (Amblyrhynchus cristatus) na Galapágách[28]. Z dnes žijících zástupců řádu Sauria, najdeme na území České republiky pouze zástupce čeledi ještěrkovití (Lacertidae) a slepýšovití (Anguidae)[29]. Z nichž lze jmenovat například slepýše křehkého (Anguis fragilis) a níže popsanou ještěrku obecnou (Lacerta agilis)[30].
[2] SHINE, R., 2013. Reptiles. Current Biology. 23(6). s. R227–R231
[3] HALLIDAY, T., 2013. Endangered Reptiles. IN: LEVIN, S. A. (ed.) Encyclopedia of Biodiversity. Second Edition. Academic Press. s. 216–218
[4] WHITFIELD GIBBONS, J., LUHRING, T. M., 2009. Reptiles. IN: LIKENS, G. E., (ed.). Encyclopedia of Inland Waters. Academic press. s. 497–505
[5] VITT, L, J., CALDWELL, J. P., 2014. Herpetology: An Introductory biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Academic Press. s. 776
[6] D’ORTONA, P., MCROBERT, S., 2018. Captive Breeding Wildlife: Fish, Amphibians and Reptiles. IN: SKINNER, M. K., (ed.). Encyclopedia of Reproduction. Second Edition. Academic Press. s. 791–795
[7] PECOR, K., 2003. Testudines [online] Animal Diversity Web [cit. 2022-03-11]. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Testudines/
[8] DUSZYNSKI, D. W., MORROW, J. J., 2014. Chapter 3 – Suborder Pleurodira, Side-Necked Turtles. IN: DUSZYNSKI, D. W., MORROW, J. J., (eds.). The Biology and Identification of th Coccidia (Apicomplexa) of Turtles of the World. Academic Press. s. 145–160
[9] MYERS, P., EXPINOSA, R., PARR, C. S., JONES, T., HAMMOND, G. S., DEWEY, T. A., 2022a. Pelomedusa [online]. Animal Diversity Web. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Pelomedusa/classification/
[10] MYERS, P., EXPINOSA, R., PARR, C. S., JONES, T., HAMMOND, G. S., DEWEY, T. A., 2022b. Podocnemis [online]. Animal Diversity Web. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Podocnemis/classification/
[11] MYERS, P., EXPINOSA, R., PARR, C. S., JONES, T., HAMMOND, G. S., DEWEY, T. A., 2022c. Pelusios [online]. Animal Diversity Web. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Pelusios/classification/
[12] CAPSHAW, G., WILLIS, K. L., HAN, D., BIERMAN, H. S., 2021. Chapter 7 – Reptile sound production and preception. IN: ROSENFELD, C. S., HOFFMANN, F., (eds). Neuroendocrine Regulation of Animal Vocalization. Academic Press. s. 101–118
[13] ŠIROKÝ, P., MORAVEC, J., 2015. Emys orbicularis (Linnaeus, 1758) – želva bahenní. IN: MORAVEC, J., (ed). Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 94–109
[14] MORAVEC, J., ŠIROKÝ, P., 2015. Trachemys scripta (Schoepff, 1792) – želva nádherná. IN: MORAVEC, J., (ed). Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 438–453
[15] BERKOVITZ, B., SHELLIS, P., 2017a. Chapter 9 – Reptiles 3: Crocodylia. IN: BERKOVITZ, B., SHELLIS, P., (eds.). The Teeth of Non-Mammalian Vertebrates. Academic Press. s. 225–234
[16] CONLEY, K. J., SHILTON, C. M., 2018. Chapter 35 – Crocodilia. IN: TERIO, K. A., MCALOOSE, D., LEGER, J. S., (eds.). Pathology of Wildlife and Zoo Animals. Academic Press. s. 855–870
[17] LIBOUREL, P.-A., 2021. Sleep in amphibians and reptiles. Reference Module in Neruscience and Biobehavioral Psychology. Elsevier.
[18] LANCE, V., 2022. Chapter 1 – Phylogeny and fossil history. IN: LANCE, V., (ed.) Reptoductive biology of the Crocodylia. Academic Press. s. 1–6
[19] NEVAREZ, J., 2009. Chapter 6 – Crocodilians. IN: MITCHEL, M. A., TULLY, T. N., (eds). Manual of Exotic Pet Practice. W. B. Saunders. s. 112–135
[20] LANE, T., 2006. Crocodilians. IN: MADER, D. R., (ed.). Reptile Medicine and Surgery. Second Edition. W. B. Saunders. s. 100–117
[21] PYRON, A. R., BURBRINK, F. T., WIENS, J. J., 2013. A phylogeny and revised classification of Squamata, including 4161 species of lizards and snakes. BMC Evolutionary Biology. 13(1). s. 93
[22] KLAPPENBACH, L., 2019. Characteristics of Squamates Reptiles [online]. ToughtCo. [cit. 2022-03-19]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/squamates-profile-130318
[23] OSSIBOFF, R. J., 2018. Chapter 37 – Serpentes. IN: TERIO, K. A., MCALOOSE, D., LEGER, J. S., (eds.). Pathology of Wildlife and Zoo Animals. Academic Press. s. 897–919
[24] THORTON, S. L., 2014. Snakes. IN: WEXLER, P. (ed.) Encyclopedia of Toxicology. Third Edition. Academic Press. s. 310–312
[25] FRIC, Z. F., MORAVEC, J., 2015. Vibera berus (Linnaeus, 1758) – zmije obecná. IN: MORAVEC, J., (ed.). Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 398–426
[26] BARUŠ, V., OLIVA, O., 1992. Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 222
[27] ORIGGI, F. C., 2018. Chapter 36 – Lacertilia. IN: TERIO, K. A., MCALOOSE, D., LEGER, J. S., (eds.). Pathology of Wild life and Zoo animals. Academic Press. s. 871–895
[27] DEVOE, R. S., 2015. Chapter – 7 – Lacertilia (Lizards, Skinkis, Geckos) and Amphisbaenids (Worm Lizards). IN: MILLER, R. E., FOWLER, M. E., (eds.). Fowler’s Zoo and Wild Animal Medicine: Volume 8. W. B Saunders. s. 52–60
[28] GANS, C., BELL, C. J., 2001. Vertebrates, Overview. IN: ASHER LEVIN, S., (ed.). Encyclopedia of Biodiversity. Elsevier. s. 755–766
[29] MORAVEC, J., 2019. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Academia. s. 461
[30] DUNGEL J., ŘEHÁK, Z., 2011. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia. s. 184