Vítej na naučné stezce Údolím Vejprnického potoka. Vznikla v rámci diplomové práce ,,Realizace a využití herpetologické naučné stezky ve výuce přírodopisu na základní škole" na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a za podpory obcí Tlučná a Vejprnice.
Já jsem tady, abych Ti předala další doplňující informace k prvnímu informačnímu panelu. Povím Ti něco o geologii, reliéfu, vodstvu a půdách v blízkém okolí. Přidám taky něco málo o flóře a fauně. Tam u každého organismu najdeš odkaz na fotografie. Připrav se, začínám!
GEOLOGIE
Širší okolí Plzně je oblastí s bohatou geologickou i hornickou minulostí[1]. Dle geologického členění českého masivu náleží oblast převážně středočeské oblasti, bohemiku[2]. Ten tvoří především horniny prekambria (např. kyselé břidlice, buližníky a vyvřelé spility), které jsou podkladem veškerých mladších útvarů[3;4]. Oblast se nachází na několika regionálně geologických jednotkách, jejichž původ odráží geologickou minulost celé České republiky[5].
V blízkosti samotné Plzně vedlo zvětrávání pískovců a jílovců permokarbonského stáří ke vzniku kaolinu, který je využívaný v keramickém průmyslu. Kaolinová ložiska se nacházejí především v okolí Horní Břízy, Třemošné a Kaznějova[3;4]. V jižní části Plzeňské pánve měly také velký význam černouhelné sloje v okolí Mantova, Červeného Újezdu a Nýřan. Vrstvy hornin kambrického a silurského stáří (např. drobové pískovce, železné rudy) vnikají do bioregionu jen nepatrně z nejzápadnějšího středočeského paleozoika[3]. Sedimenty zde pokrývají poměrně rozsáhlou plochu a dosahují mocnosti až 40 m. Z pokryvných útvarů jsou významné písky, jíly a štěrky[4;6].
RELIÉF
Reliéfem se rozumí soubor navzájem se ovlivňujících prvků a složek, jako jsou například svahy, údolí, horské hřbety apod[7]. Plzeňský bioregion patří k České vysočině a Poberounské subprovincii s rázem pahorkatin a vrchovin po svém obvodu (s vrcholy 600–800 m)[8;9]. Rázem západní a severní části bioregionu jsou říční údolí, z nichž nejnápadnější je kaňonovité údolí řeky Mže. Mírně odlišná je Plzeňská kotlina, součást Poberounské subprovincie, skládající se z Touškovské a Nýřanské kotliny, kterou tvoří mělká strukturně denudační sníženina s mělce až středně zahloubenými údolími toků Mže, Radbuzy a Úhlavy. Nejvyšším bodem je Hůrka s nadmořskou výškou 425,9 m[1;4;8].
KLIMA
Zájmová oblast má specifické mezoklimatické podmínky, které zapříčiňuje specifická orografie tohoto území. Klimatické podmínky jsou zde průměrné, ačkoliv daná oblast leží ve srážkovém stínu. Sever náleží do klimatické oblasti M 7 a M 5, kdežto centrální část náleží k nejteplejší mírně teplé oblasti MT 11[4;9]. Oblast je klasifikována jako mírně teplá, mírně suchá, s mírnou zimou[10]. Dle Köppenovy klasifikace je klima upřesněno jako Dfb, kdy průměrná teplota nejteplejšího měsíce převyšuje 10 °C, množství srážek v nejvlhčím letním měsíci je vyšší než toto množství v nejsušším zimním měsíci, ale méně než desetkrát a teplota nejteplejšího měsíce je menší než 22 °C[11]. Plzeňská pánev, ze všech stran ohraničená vyššími polohami, udává předpoklady pro tvorbu teplotních inverzí, které se často vyskytují na podzim a v zimě[1;4].
VODSTVO
Plzeňsko představuje odtokovou oblast, která se sjednocuje do povodí řeky Berounky. Toky Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy odvodňují většinu širšího Plzeňska a tvoří koncentrickou radiální říční síť, která má uzel v samotné Plzni. Samotná Berounka vzniká postupným soutokem výše zmíněných řek v Plzni a později zleva ústí do Vltavy. Plzeňskou kotlinou protéká Mže, na které se nachází vodohospodářsky významná vodní nádrž Hracholusky[12;13]. Odtokové poměry povodí jsou ve vrchovinné části, lepší než v nižších polohách. Samotný odtok je nevyrovnaný a náchylný ke vzniku povodní. Podzemní vody mají pouze lokální význam[9].
Vejprnický potok
Vejprnický potok pramení v katastru obce Radějovice, 1 km jižně od obec Heřmanova Huť, která leží přibližně 21 km západně od krajského města Plzně ve výšce 400 m n. m. Od pramene protéká Horními Sekyřany, Dolními Sekyřany, Přehýšovským rybníkem, Nýřany, Tlučnou, Vejprnicemi, Pekelným rybníkem a v Plzni se zprava vlévá do Mže[1;14]. Délka vodního toku je 23,2 km a vyhláška č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, jej označuje jako významný vodní tok[15]. Řadu let se řadil k nejznečištěnějším vodním tokům v plzeňském regionu, nicméně kvalita vody se, po zrušení potravinářské výroby v Nýřanech a zřízení čističky odpadních vod, postupně zlepšuje. Spolu s ukončením důlní činnosti se také zvyšuje vodnost samotného toku[16].
PŮDY
Zastoupení jednotlivých půdních typů není tak rozmanité jako v jiných regionech. Jako hlavní půdotvorný proces se zde uplatňuje zajílení, tedy intenzivní vnitropůdní zvětrávání primárních minerálů. Zrnitostně zde převažují půdy písčité až hlinitopísčité nebo písčitohlinité. V závislosti na geologickém složení a geomorfologii se zde vyskytují převážně kyselé až silně kyselé kambizemě. V okolí řek Radbuzy a Úhlavy je však značné zastoupení hnědozemí. Ve východní části se častěji vyskytují pseudogleje. V centru pánve pak vystupují na spraších luvizemě až hnědozemě. Nivy řek pak pokrývají fluvizemě a gleje ostrůvky rankerů[1;4;9].
FLÓRA
Místní klima ovlivnilo květenu ve prospěch rostlin, které jsou charakteristické pro oblast středoevropského opadavého lesa a pronikají sem také chladnomilnější druhy ze Šumavy, Brd a Českého lesa[1]. Převažuje zde dubovo-jehličnatý výškový stupeň s charakterem „středoevropské tajgy“, kde dominují dub letní (Quercus robur) a jedle bělokorá (Abies alba)[7;9]. Podloží tvořenému kyselými břidlicemi a buližníky na extrémně kyselých sedimentech odpovídá monotónní biota[4]. Plzeňská pahorkatina je nepatrně zalesněná. Převažují zde kulturní bory, ojediněle smrkové porosty s ojedinělou příměsí dubu (Quercus sp.) a břízy (Betula sp.). V bezlesí dominuje orná půda[1;4].
Pro nižší polohy s nivami řek jsou typiké udatna lesní (Aruncus dioicus), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) nebo žebrovice různolistá (Blechnum spicant). Teplomilné druhy zde představují například hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) nebo tařice skalní (Aurinia saxtilis). Zasahující početné subatlantské druhy zastupují například pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), hrachor horský (Lathyrus linifolius) nebo svízel hercynský (Galium saxatile). Flóru zde obohacují některé druhy pocházející z alpské oblasti, jako jsou například zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), třtina chloupkatá (Calamagrostit villosa) či devětsil bílý (Petasites albus)[1;3].
FAUNA
Ve vybrané oblasti se nachází fauna hercynské zkulturněné krajiny s mozaikou polí, lesů a luk. Na jihu a jihozápadě sem pronikají druhy z vyšších poloh. Říční údolí plzeňské pahorkatiny obsahují fragmenty teplomilných společenstev[1].
Hmyz
Z třídy hmyzu (Insecta) se zde vyskytují všechny řády kromě kudlanek (Mantodea sp.). Z konkrétních zástupců lze jmenovat svižníka polního (Cicindela campestris), modráska hořcového (Maculinea alcon), babočku síťkovanou (Araschnia levana) nebo tesaříka pižmového (Aromia moschata)[1].
Ryby
Řeky zde náleží k parmovému pásmu, proto lze ze zástupců ryb uvést jelce jesena (Leuciscus idus), ouklej obecnou (Alburnus alburnus) a podoustev říční (Vimba vimba)[1;4].
Obojživelníci
Ze třídy obojživelníků se zde vyskytují především čolek obecný (Lissotriton vulgaris), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) a ropucha obecná (Bufo bufo)[17].
Plazi
Plazy, jako nejméně početnou skupinu obratlovců, v této oblasti reprezentují například užovka obojková (Natrix natrix), užovka podplamatá (Natrix tesselata) a ještěrka obecná (Lacerta agilis)[1;18].
Ptáci
Ptáci jsou naopak nejpočetnější skupinou obratlovců a z druhů vyskytujících se ve vybrané oblasti lze jmenovat kosa černého (Turdus merula), strakapouda velkého (Dendrocopos major), sýce rousného (Aegolius funereus), kormorána velkého (Phalacrocorax carbo), čejku chocholatou (Vanellus vanellus), labuť velkou (Cygnus cygnus) nebo káni lesní (Buteo buteo)[1;4;18].
Savci
Poslední třídou obratlovců jsou savci, jichž se dá v dané oblasti nalézt široké spektrum. Mezi vybrané druhy patří srnec obecný (Capreolus caproleus), jelen sika (Cervus nippon), bobr evropský (Castor fiber), nutrie říční (Myocastor coypus), liška obecná (Vulpes vulpes) nebo norník rudý (Clethrionomys glareolus)[1;18;19].
Použitá literatura
[1] DUDÁK, V., (ed.) 2008. Plzeňsko: příroda historie, život. Praha: Nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset. s. 879
[2] CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J., STRÁNÍK, Z., 2002. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia. s. 436.
[3] PURKYNĚ, C., 1913. Geologie okresu Plzeňského. Plzeň: Okresní výbor v Plzni. s. 137
[4] CULEK, M., GRULICH, V., LAŠTŮVKA, Z., DIVÍŠEK, J., 2013. Biogeografické regiony České republiky. Brno. Masarykova univerzita. s. 448
[5] MERGL, M., 2010. Geologické zajímavosti v Plzni a okolí. IN: KLÁN, M., (ed)., 2002. Životní prostředí města Plzně: díl 5. [online] Plzeň: Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně. [cit. 2022-01-16]. s. 19–22. Dostupné z: https://ozp.plzen.eu/Files/ozp/publikace/Zivotni__prostredi_5.pdf
[6] PEŠEK, J., SPUDIL, J., 1984. Neogénní říční síť v západních a středních Čechách a její sedimenty. Plzeň: Západočeské muzeum v Plzni. Sborník Západočeského muzea v Plzni. Příroda (52). s. 32
[7] DEMEK, J., 1987. Obecná geomorfologie. Praha: Academia. s. 476.
[8] DEMEK, J., (ed.), MACKOVČIN, P. (ed.), BALATKA, B., BUČEK, A., CIBULKOVÁ, P., CULEK, M., ČERMÁK, P., DOBIÁŠ, D., HAVLÍČEK, M., HRÁDEK, M., KIRCHNER, K., LACINA, J., PÁNEK, T., SLAVÍK, P., VAŠÁTKO, J., 2006. Hory a nížiny: Zeměpisný lexikon ČR. Brno: MŽP ČR. s. 582
[9] MATUŠKOVÁ, A., a kolektiv, 2014. Geografie Plzeňského kraje. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2014. s. 113
[10] PRŮŠA, J., 1958. Atlas podnebí Československé republiky. Praha: Ústřední správa geodesie a kartografie. s. 13
[11] TOLASZ, R., 2007. Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. Praha: Český hydrometeorologický ústav. s. 255
[12] ŠIROKÝ, R., 2010. Vodní toky v minulosti: Vodní toky od pravěku do založení Nové Plzně. IN: KLÁN, M., (ed)., 2002. Životní prostředí města Plzně: díl 5. [online]. Plzeň: Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně. [cit. 2022-01-16] s. 4–8, Dostupné z: https://ozp.plzen.eu/Files/ozp/publikace/Zivotni_prostredi_5.pdf
[13] VLČEK, V., (ed.), KESTŘÁNEK, J., NOVOTNÝ, S., PÍŠE, J., 1984. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia. s. 316
[14] mapy.cz, 2022. Mapy.cz [online], [cit. 2022-01-16]. Dostupné z: www.mapy.cz
[15] MZe, 2012. Vyhláška č. 178/2012 Sb., kterou se stanový seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků
[16] DURAS, J., 2002. Jakost vody ve vodních tocích. IN: KLÁN, M., (ed)., 2002. Životní prostředí města Plzně. [online]. Plzeň: Odbor životního prostředí Magistrátu města Plzně. [cit. 2022-01-16]. s. 16-19. Dostupné z: https://ozp.plzen.eu/Files/ozp/publikace/Zivotni_prostredi_1.pdf
[17] ŘEPA, P., 1992. Obojživelníci západních Čech. Plzeň: Západočeské muzeum v Plzni. Sborník západočeského muzea v Plzni. Příroda (82). s. 105
[18] VACÍK, R., 2002. Faunistická pozorování v západních Čechách v letech 1996–1998. Plzeň: Západočeské muzeum v Plzni. Příroda (101). s. 71
[19] MAKOŇ, K., 2021. [e-mail]. 30.03.2021