Kuňk! My už se známe, že? Dobře. Povím Ti tu o sobě něco víc a trošku níž ne této stránce předám slovo i příteli skokanovi.
Jestli se chceš dozvědět i něco o obojživelnících obecně, podívej se sem.
KUŇKA ŽLUTOBŘICHÁ (Bombina variegata)
čeleď: Bombinatoridae – kuňkovití
rod: Bombina – kuňka
druh: Bombina variegata – kuňka žlutobřichá
POPIS
Kuňka žlutobřichá je jednou z nejmenších žab žijících v Evropě a dorůstá kolem 4,5 cm[2]. Zorničku má trojúhelníkovou až srdčitou (Obr. 1). Svou bradavičnatou kůží je podobná ropuchám (Bufo sp.), ale na rozdíl od nich nemá parotidy (jedové žlázy)[3]. Přesto však žlázami v kůži produkuje peptid „bombesin“, který působí na hladké svalstvo a ovlivňuje metabolismus vápníku[4]. Zbarvena je šedohnědě až hnědě (Obr. 2), přičemž břišní strana těla je zbarvená žlutě s černými skvrnami. Celková plocha světlých skvrn je větší než plocha tmavého podkladu a prsní skvrny jsou propojeny se skvrnami na předních končetinách (Obr. 3)[5;6].
 |
| Obr. 1: Varianty zorniček rodu kuňka (Bombina sp.) |
 |
| Obr. 2: Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) |
 |
| Obr. 3: Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) |
AKTIVITA
Kuňka žlutobřichá je aktivní převážně přes den, přičemž její aktivita závisí od teploty vzduchu, vlhkosti, rychlosti větru a srážek[3;10]. Většinu svého života tráví ve vodě, kde vyhledává slunné mělké tůně bez vegetace, které mohou čas od času vyschnout, louže, příkopy nebo vyjeté koleje, které však nejsou zastíněné[10;11;12]. Zimu pak přečkává na souši, například pod shnilými kmeny stromů nebo pod kameny[13]. Někdy sdílí zimoviště s jinými obojživelníky, jako jsou mloci, čolci nebo ropuchy, ale také s ještěry a hady, nebo s hlodavci[14].
ROZMNOŽOVÁNÍ
K rozmnožování dochází od poloviny dubna do srpna[15]. Dochází k němu během sezóny i vícekrát a je často spojené s dešťovými srážkami, které doplňují dočasné tůně[16]. V průběhu páření samec uchopí samici v bederní krajině (Obr. 4) tzv. inguinální amplexus[17] a ta pak klade 60–200 vajec ve více snůškách[18]. Tmavě hnědá vajíčka jsou v rosolovitém obalu ve shlucích hroznovitého tvaru (Obr. 5) a celá snůška je přichycena ke stéblům vodních rostlin, větvičce a podobně[19;20]. Pulci se líhnou za 10–12 dní a k metamorfóze dochází po dalších 70 dnech[15].
 |
| Obr. 4: Inguinální amplexus kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) |
 |
| Obr. 5: Snůška kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) |
HLAS a POTRAVA
Samci nemají rezonátory, ale „subgulární“ hlasový vak, kterým při nádechu vydávají charakteristický zvuk[21]. Hlasem je rytmické, po vteřině se opakující „u-u-u-u“[22]. Hlasové projevy jsou u samců také projevem teritoriality, protože při každém zvolání hlava narazí na vodní hladinu a vytvoří tak vlny, které mohou být použity ke komunikaci[21;23]. Průměrná velikost teritoria se pohybuje od 0,5 do 2 m[24]. Zde kuňka žlutobřichá loví drobné bezobratlé[25]. Dospělí jedinci se živí především suchozemskými živočichy, jako jsou brouci, dvoukřídlí, roztoči a měkkýši[14]. Potravu sbírá u vody a na souši, protože jazyk není přizpůsoben k chytání kořisti. U větší kořisti si pomáhá předními končetinami. Pulci se po vylíhnutí živí žloutkem a poté především řasami[26].
ROZŠÍŘENÍ
Kuňka žlutobřichá je rozšířena v kopcovitých a horských oblastech Evropy, od střední Francie na západě přechází přes její centrální části, sever Apeninského poloostrova až po Českou republiku, Polsko, Ukrajinu, Maďarsko a Rumunsko na východě, a končí na celém Balkánském poloostrově[6]. V České republice se vyskytuje v nadmořských výškách 200–900 m (nejčastěji však 450–550 m n. m.)[5] ve čtyřech navzájem izolovaných oblastech: karpatská pohoří s přesahem do Chřibů, jihozápadní Čechy přes Plzeňsko po Kladno, okolí Českého Krumlova a Zlaté Hory při hranici s Polskem[27].
 |
| Výskyt kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) v České republice (zdroj: AOPK ČR)[28] |
OHROŽENÍ
Dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN[29] je zařazena do kategorie „LC“, tedy druh málo dotčený. Naopak v rámci České republiky je, dle Seznamu zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, prohlášena za silně ohrožený druh[30].
SKOKAN ZELENÝ (Pelophylax kl. esculentus)
řád: Anura – žáby
čeleď: Ranidae – skokanovití
rod: Pelophylax– skokan
druh: Pelophylax kl. esculentus– skokan zelený
POPIS
Skokan zelený je druh žáby, který vzniká křížením
skokana skřehotavého (Pelophylax ridibundus) a skokana krátkonohého (Pelophylax
lessonae)[31]. Proto je u něj velké množství
přechodných morfologických znaků mezi jeho oběma rodičovskými druhy[32]. Hybridizace vede k závislosti na rodičovských druzích, aby byli
hybridi schopni přežít a dále se rozmnožovat[33]. Pokud má
tento hybridní jedinec dvě sady chromozomů, je diploidní, je zcela vyřazena
jedna sada chromozomů jednoho z rodičovských druhů a ta druhá projde
duplikací. Tito jedinci pak musí být v kontaktu se svým rodičovským druhem, aby
se mohli dále rozmnožovat[34]. V některých
populacích se však objevují triploidní formy, které mají tři sady chromozomů[35]. Takové populace skokanů zelených se bez problémů množí i bez
rodičovského druhu[36].
Průměrná velikost skokana zeleného je okolo 10 cm[37]. Délka holeně přibližně odpovídá délce jeho stehna. Pokud jsou
končetiny umístěny kolmo k ose těla, dochází ke kontaktu patních kloubů[5;38]. Protože se většinu dne zdržují ve vodě,
mají oči více posunuty na temeno hlavy[39] a zornička je
stejně jako u ostatních skokanů vodorovně oválná[40]. Hladká kůže
je olivově nebo trávově zelená se žlutými liniemi a nepravidelnými tečkami (Obr. 6)[41]. Po stranách hřbetu má světlejší a výrazné kožní lišty[25].
 |
| Obr. 6: Skokan zelený (Pelophylax kl. escuelntus) |
AKTIVITA
Tento druh je bezprostředně vázaný na vodní prostředí a obývá širší spektrum biotopů než jeho rodičovské druhy. Nalézá se v blízkosti rybníků, kanálů, mokřadů, rašelinišť nebo pomalu se pohybujících řek a potoků[42;43;44;45]. Jeho denní aktivitu určuje především teplota okolního vzduchu i teplota vody. V létě bývá aktivní celých 24 hodin[25]. Během zimy se ukrývá ve vrstvách tlejícího listí nebo na dně rybníků, bahnitých nor a podobně. Dává však přednost právě vodnímu prostředí[41;46].
ROZMNOŽOVÁNÍ a HLAS
Ze svých úkrytů vylézá v polovině dubna.
Během prvních několika týdnů po skončení brumace, sedává netečně kolem rybníka
a k samotnému rozmnožování dochází od května do července[47]. Poměrně velká část jedinců skokana zeleného je sterilních[43]. K zachování druhu u diploidních jedinců dochází ke zpětnému
křížení hybrida s rodičovským druhem[48;32]. Triploidní jedinci jsou však schopni rozmnožovat se a přežívat i bez
rodičovského druhu[36]. Snůšky (Obr. 7) jsou shluky bílých
vajíček v rosolovitém obalu v počtu až 3 000 kusů[19; 25]. Samci lákají samice za pomoci hlasitého
skřehotání znějícího jako „kuooor-kuooor-kuooor“[41;22]. Po obou stranách hlavy mají rezonátory světle šedé barvy (Obr. 8)[49;38].
 |
| Obr. 7: Snůška skokana zeleného (Pelophylax kl. esculenta) |
 |
| Obr. 8: Skokan zelený (Pelophylax kl. esculentus) |
POTRAVA
Potrava, kterou se živí, se mění v průběhu
roku. Na jaře jsou to, z velké části, brouci, plži a pavouci, v létě
motýli a na podzim dvoukřídlí[50]. Obecně to lze shrnout
jako červi, měkkýši a hmyz[46;51]. Obratlovci,
především potěr ryb a juvenilní obojživelníci, se v potravě vyskytují
velmi zřídka[25].
ROZŠÍŘENÍ
 |
| Výskyt skokana zeleného (Pelophylax kl. escuelntus) v České republice (zdroj: AOPK ČR)[54] |
OHROŽENÍ
Dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN[45] je zařazen do kategorie „LC“, tedy druh málo dotčený. Naopak v rámci České republiky je, dle Seznamu zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, prohlášena za silně ohrožený druh[30].
[2] ZIMIĆ, A., ZGONJANIN, J., 2017. Procjena brojnosti jedinki u lokalnoj populaciji vrste Bombina variegata (Linnaeus, 1758) (Amphibia: Anura: Bombinatoridae) na lokalitetu Rujište (Prenj-Pl., Bosna i Hercegovina). Sarajevo: BHHU: ATRA. 13. s. 47–55
[3] GOLLMANN, B., GOLLMANN, G., 2002. Die Gelbbauchunke: vod der Suhle zur Radspur. Bielefeld: Laurenti-Verlag. s. 135
[4] CORAZZIARI, E., DELLE FAVE, G., POZZESSERE, C., KOHN, A., De MAGISTRIS, L., ANZINI, F., TORSOLI, A., 1982. Effect of bombesin on lower esophageal sphincter pressure in humans. Gastroenterology. 83(1). s. 10–14
[5] MORAVEC, J., 2019. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Academia. s. 461
[6] CRNOBRNJA-ISAILOVIĆ, J., JOVANOVIĆ, B., ČUBRIĆ, T., ĆOROVIĆ, J., GOPČEVIĆ, K., 2020. Chapter 7 – The benefits of active substances in amphibians and reptiles and the jeopardy of losing those species forever. IN: OZTURK, M., EGAMBERDIEVA, D., PEŠIĆ, M., (eds.). Biodiversity and Biomedicine. Academic Press. s. 107–122
[7] TOLEDO, L. F., HADDAD, C. F. B., 2009. Colors and Some Morphological Traits as Defensive Mechanisms in Anurans. Journal of Zoology. s. 1–12
[8] BORDIGNON, D. W., CAORSI, V. Z., COLOMBO, P., ABADIE, M., BRACK, I. V., DASOLER, B. T., BORGES-MARTINS, M., 2018. Are the unken reflex and the aposematic colouration of Red-Bellied Toads efficient againt bird predation? PLOS ONE, 13(3)
[9] LOCK, B. A., 2006. Chapter 13 – Behavioral and Morphologic Adaptations. IN: MADER, D. R., (ed.). Reptile Medicine and Surgery (Second Edition). W. B Saunders. s. 163–179
[10] BARANDUN, J., REYER, H.–U., 1997. Reproductive ecology of Bombina variegata: characterisation of spawning ponds. Amphibia-Reptilia. 18(2), s. 143–154
[11] CSANÁDY, A., OBOŇA, J., DURANKOVÁ, S., 2020. Bombina variegata (Linnaeus, 1758) in rain pools in the Carpathian Mountains (Slovakia). Acta Musei Silesiae, Scientiae Naturales. 69(2). s. 165–174
[12] MORAND, A., JOLY, P., GROLET, O., 1997. Phenotypic variation in metamorphosis in five anuran species along a gradient of stream influence. Comptes Rendus de l’Académie Des Sciences - Series III - Sciences de La Vie, 320(8). s. 645–652
[13] LÖRCHER, K., 1969. Vergleichende bio-akustische Untersuchungen an der Rot- und Gelbbauchunke, Bombina bombina (L.) und Bombina v. varigeta (L.). Oecologia. 3. s. 84–124
[14] BANNIKOV, A. G., DAREVSKIJ, S., IŠČENKO, V. G., RUSTAMOV, A. K., ŠČERBAK, N. N., 1977. Opredelitel‘ zemnovodnych i presmykajuščichsja fauny SSSR. Moskva: Prosveščenije. s. 415
[15] SPELLERBERG, I. F., 2002. Amphibians and Reptiles of North-West Europe: Their Natural History, Ecology and Conservation. Boca Raton: CRC Press. s. 216
[16] HARTEL, T., 2008. Movement activity in a Bombina variegata population from a deciduous forested landstape. North-Western Journal of Zoology. 4(1). s. 79–90
[17] WILLAERT, B., SUYESH, R., GARG, S., GIRI, V. B., BEE, M. A., BIJU, S. D., 2016. A unique mating strategy without physical contact during fertilization in Bombay Night Frogs (Nyctibatrachus humayuni) with the description of a new form of amplexus and female call. PeerJ. 4. s. 1–21
[18] VITT, L, J., CALDWELL, J. P., 2014. Herpetology: An Introductory biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Academic Press. s. 776
[19] MAŠTERA, J., ZAVADIL, V., DVOŘÁK, J., 2016. Vajíčka a larvy obojživelníků České republiky. Praha: Academia. s. 179
[20] RAFIŃSKA, A., 1991. Reproductive biology of the fire-bellied toads, Bombina bombina and B. variegata (Anura: Discoglossidae): egg size, clutch size and larval period length differences. Biological Journal of the Linnean Society. 43(3). s. 197–210
[21] STARNBERGER, I., PREININGER, D., HÖDL, W., 2014. The anuran vocal sac: a tool for multimodal signalling. Animal Behaviour. 97. s. 281–288
[22] ZWACH, I., 2013. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada. s. 496
[23] SEIDEL, B., YAMASHITA, M., CHOI, I.-H., DITTAMI, J., 2001. Water wave communication in the genus Bombina (Amphibia). Advances in Space Research. 28(4). s. 589–594
[24] SEIDEL, B., 1999. Water-Wave communication between Territorial Male Bombina Variegata. Journal of Herpetology. 33(3). s. 457–462
[25] BARUŠ, V., OLIVA, O., 1992. Obojživelníci: Amphibia. Praha: Academia. s. 338
[26] BOMAN, W., LAAN, R., VAN DELFT, J., 2009. Geelbuikvuurpad Bombina variegata. IN: CREEMERS, R., VAN DELFT, J., (eds.). De amfibieën en reptielen van Nederland. KNNV Publishing. s. 477
[27] JEŘÁBKOVÁ, L., ZAVADIL, V., 2020. Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. s. 107
[28] AOPK ČR, 2022. Výskyt druhu Bombina variegata podle záznamů v ND OP [online]. Portál Informačního systému ochrany přírody [cit. 2022-01-29]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd-dev/nd_atlas_mapa_q_nova.php?idTaxon=3
[29] KUZMIN, S., DENOËL, M., ANTHONY, B., ANDREONE, F., SCHMIDT, B., OGRODOWCZYK, A., OGIELSKA, M., VOGRIN, M., COGALNICEANU, D., KOVÁCS, T., KISS, I., PUKY, M., VÖRÖS, J., TARKHNISCHVILI, D., ANANJEVA, N., 2009. Bombina variegata [online]. The IUCN Red List [cit. 2022-03-13]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2009.RLTS.T54451A11148290.en
[30] MŽP, 1992. Seznam zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. IN: Sbírka zákonů. 28. 19.02.1992.
[32] DUFRESNES, C., 2019. Amphibians of Europe, North Africa & The Middle East. London: Bloomsbury Publishing Plc. s. 224
[33] ARNOLD, M. L., HODGES, S. A., 1995. Are natural hybrids fit or unfit relative to their parents? Trends in Ecology and Evolution. 10(2). s. 67–71
[34] KRIZMANIĆ, I. I., IVANOVIĆ, A. T., 2010. Population systems of the Pelophylax esculentus compex in the southern part of its range. Journal of Vertebrate Biology. 59(3). s. 215–222
[35] CHOLEVA, L., 2005. Může se stát skokan zelený druhem? Živa. 3. s. 133–144
[36] CHRISTANSEN, D. G., REYER, H.-U., 2009. From clonal to sexual hybrids: genetic recombination via triploids in all-hybrid populations of Water frogs. Evoluion. 63(7). 1754–1768
[37] DIESENER, G., RIECHHOLF, J., 1997. Obojživelníci a plazi. Praha: Ikar. s. 287
[38] AMPHIBIAWEB, 1999. Pelophylax esculentus: Edible Frog [online]. AmphibiaWeb [cit. 2022-03-10]. Dostupné z: https://amphibiaweb.org/cgi/amphib_query?where-genus=Pelophylax&where-species=esculentus
[39] DUNGEL J., ŘEHÁK, Z., 2011. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia. s. 184
[40] BOULENGER, G. A., 1897. The tailless batrachians of Europe. London: Ray Society. s. 210
[41] HEIJ, C., VERBOOM, W. C., 2021. Croaking Edible frogs (Pelophylax kl. esculentus). JunoBioacoustics. Winkel. The Netherlands. s. 8
[42] DRAVECKY, M., 1988. Zaujímavý konakt skokana zeleného (Rana esculenta) s mláďatom lysky čiernej (Fulica atra) [online]. ResearchGate [cit. 2022-03-25]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/292393956_Zaujimavy_kontakt_skokana_zeleneho_Rana_esculenta_s_mladatom_lysky_ciernej_Fulica_atra_Interessante_Begebenheit_zwischen_dem_Wasserfrosch_Rana_esculenta_und_dem_Blasshuhn_jungen_Fulica_atra
[43] HOLSBEEK, G., JOORIS, R., 2009. Potential impact of genome exclusion by alien species in the hybridogenetic water rogs (Pelophylax esculentus complex). Biological Invasions. 12(1). s. 1–13
[44] PAGANO, A., JOLY, P., PLÉNET, S., LEHMAN, A., GROLET, O., 2000. Breeding habitat partitioning in the Rana esculenta complex: The intermediate nich hypothesis supported. Écosience. 8(3). s. 294–300
[45] KUZMIN, S., BEEBEE, T., ANDREONE, F., ANTHONY, B., SCHIMDT, B., OGRODOWCZYK, A., ISHCHENKO, V., ANANJEVA, N., ORLOV, N., TUNIYEV, B., OGIELSKA, M., MIAUD, C., LOMAN, J., COGALNICEANU, D., KOVÁCS, T., 2009. Pelophylax esculentus: Edible Frog [online]. The IUCN Red List [cit. 2022-03-10]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/292642103_Pelophylax_esculentus_Edible_Frog
[46] SAS, I., KOVÁCS, É-H., COVACIU-MARCOV, S-D., STRUGARIU, A., COVACI, R., FERENŢI, S., 2007. Food habits of Pool frog Pelophylax lessonae – Edible frog Pelophylax kl. esculentus population from North-Western Romania. Biota. 8(1–2). s. 71–78
[47] BILLINGS, D., 1983. The care and breeding of the Edible frog (Rana esculenta) in captivity. Britist Herpetological Society Bulletin. 6.s. 50–52
[48] DEDUKH, D., LITVINCHUK, J., SVININ, A., LITVINCHUK, S., ROSANOV, J., KRASIKOVA, A., 2019. Variation in hybridogenetic hybrid emergence between populations of water frogs from the Pelophylax esculentus complex. Plos One. 14(11). s. 19
[49] BOGUŚ, A., BUGLEWICZ, P., ŁABUZ-WALCZAK, P., MUSIAŁ, K., 2011. Płazy i gady uroczyska Polischty. Kraków, Tarnów. Zespół Parków Krajobrazowych Województwa Małopolskiego. s. 22
[50] PAUNOVIĆ, A., BJELIĆ-ČABRILO, O., ŠIMIĆ, S., 2010. The diet of water frogs (Pelophylax esculentus „complex“) from the Petrovaradinski Rit marsh (Serbia). Archives of Biological Sciences. 62(3). s. 797–806
[51] TYLER, M. J., 2009. On the diet and feeding habits of the Edible frog (Rana esculenta Linnaeus). Proceedings of the Zoological Society of London. 131(4). s. 583–595
[52] CHRISTIANSEN, D. G., FOG, K., PEDERSEN, B. V., BOOMSMA, J. J., 2005. Reprodunction and hybrid load in all-hybrid populations of Rana esculenta Water frogs in Denmark. Evolution. 59(6). 1348–1361
[53] ANDĚRA, M., SOVÁK, J., 2018. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia. s. 665
[54] AOPK ČR, 2022. Výskyt druhu Pelophylax ridibundus podle záznamů v ND OP [online]. Portál Informačního systému ochrany přírody[cit. 2022-03-10]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd-dev/nd_atlas_mapa_q_nova.php?idTaxon=108461