JEŠTĚRKA OBECNÁ (Lacerta agilis)
řád: Squamata – šupinatí
čeleď: Lacertidae – ještěrkovití
rod: Lacerta – ještěrka
druh: Lacerta agilis – ještěrka obecná
POPIS
Ještěrka obecná je jednou ze čtyř ještěrek
vyskytujících se u nás a je zde také nejpočetnějším druhem[2;3]. Je to krátkonohá, poměrně robustní ještěrka, která
dosahuje celkové délky těla 18–25 centimetrů, v České republice pak 24
centimetrů. Ocas tvoří přibližně polovinu délky těla, tedy od špičky čenichu po
kloaku[4;5]. Má také viditelný ušní otvor[3].
U tohoto druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus,
kdy mají samci robustnější hlavu a delší ocas, kdežto samice mají delší trup[6;2]. Tato ještěrka má nejvíce barevně
i vzorově variabilních forem[7]. Převládající barva hlavy,
hřbetu a ocasu je žlutohnědá, šedohnědá nebo hnědá (Obr. 1). Pohlavní
dichromatismus je zřetelný zejména v době rozmnožování, kdy samci mají
zelené boky a hrdlo (Obr. 2)[8] a samice si ponechávají nezměněnou barvu po celý
rok[9]. Suchá kůže je pokryta šupinami, které ji chrání
před ztrátou vody a zraněním[10]. Starou pokožku svléká po
malých částech[3].
 |
| Obr. 1: Samice ještěrky obecné (Lacerta agilis) |
 |
| Obr. 2: Samec ještěrky obecné (Lacerta agilis) |
OBRANA
Na extrémně stresové situace, jako je například
hrozící útok predátora, reaguje syčením[11] a při přímém
ohrožení může dokonce provést tzv. autotomii. Jde o obrannou reakci, při
které dochází k odvržení ocasu[12]. Pokud je napadena,
ocas se uvolní v lomové destičce, několik minut se kroutí, aby odvrátil
pozornost útočníka a umožnil útěk napadeného jedince[13]. Takto ztracený ocas je regenerován, tvoří ho chrupavčitá tkáň a je
pokryt menšími tmavšími šupinami[14].
AKTIVITA
Je silně denním druhem a vyhledává prosluněná
místa, která jsou chráněná před větrem[8]. Vyskytuje se
v široké škále biotopů včetně luk, vřesovišť, stepí, křovin, lesů a zahrad[15]. Jako úkryt používá vlastní nory s jedním či
dvěma východy, které jsou až 70 centimetrů dlouhé, nebo nory hlodavců, případně
hledá útočiště pod kořeny stromů či keřů[16;17]. K přečkání zimy se do svých úkrytů stahuje koncem srpna nebo
začátkem září, bez ohledu na počasí[17].
ROZMNOŽOVÁNÍ
K rozmnožování dochází po skončení brumace, od dubna do června[18]. Protože je vejcorodá (oviparní), je
9–14 vajec kladeno převážně v červnu nebo začátkem července, přičemž doba
inkubace je více jak 50 dní[16;8]. Jako
potrava ještěrce slouží hmyz, jako jsou brouci, motýli včetně housenek, vážky a
pavouci, ale také měkkýši a kroužkovci[5;16].
VÝSKYT
Tento druh je rozšířen ve velké části západní, střední a východní Evropy[15]. Areál výskytu se rozprostírá na severu od jižní Anglie přes jižní Skandinávii po pobaltské státy. Jižní hranice vede přes Pyreneje po Řecko. Mimo Evropu ji lze nalézt ve střední Asii a na severozápadě Číny[15;8]. V horách, kde se přednostně zdržuje na kamenitých stráních i horských loukách, je znám výskyt do nadmořské výšky 3 500 metrů[16]. V České republice se vyskytuje v jednotlivých izolovaných populacích na téměř celém území státu[19].
 |
| Výskyt ještěrky obecné (Lacerta agilis) v České republice (zdroj: AOPK ČR)[20] |
OHROŽENÍ
Dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN[15] je v rámci celého areálu rozšíření zařazena do kategorie „LC“, tedy druh málo dotčený. Naopak v rámci České republiky je, dle Seznamu zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, prohlášena za silně ohrožený druh[21].
[1] itis.org, 2022. Integrated Taxonomic Information System [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné z: https://itis.gov
[2] MORAVEC, J., 2019. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Academia. s. 461
[3] DUNGEL J., ŘEHÁK, Z., 2011. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia. s. 184
[4] EGAR, P., BIRD, D. R., 2006. Action Plan fot he Conservation of the Sand Lizard (Lacerta agilis) in Northwest Europe. Strasbourg: Convention on the conservation of Europead wildlife and natural habitats. T-PVS/Inf (2006) 18. s. 22
[5] MORAVEC, J., 2015. Lacerta agilis Linnaeus, 1785 – ještěrka obecná. IN: MORAVEC, J., (ed). Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 118–144
[6] BORCZYK, B., KUSZNIERZ, J., PAŚKO, Ł., TURNIAK, E., 2014. Scaling of the sexual size and shape skull dimorphism in the sand lizard (Lacerta agilis L.). Vertebrate zoology. 64(2). s. 221–227
[7] JABLONSKI, D., GRUĽA, D., CHRISTOPHORYOVÁ, J., 2017. Unusal colour and pattern variation of Lacerta agilis (Squamata: Lacertidae) recorded from Central Europe. Biharean biologist. 11(2). s. 126–128
[8] ELLWANGER, G., 2004. 9.10 Lacerta agilis (Linnaeus, 1758). IN: PETERSEN, B., ELLWANGER, G., BLESS, R., BOYE, P., SCHRÖDER, E., SSYMANK, A., (eds.). Das europäische Schutzgebietssystem Natura 200: Ökologie uv Verbrietung von Arten der FFH-Richtilinie in Deutschland. Band 2: Wirbeltiere. Bonn: Bendesamt für Naturschutz. s. 90–97
[9] MOULTON, N., CORBETT, K., 1999. The Sand Lizard Conservation Handbook. English Nature. s. 32
[10] WEGENER, J. E., GARTNER, G. E. A., LOSOS, J. B., 2014. Lizadr scales in an adaptive radiation: variation in scale number follows climatic and structural habitat diversity in Anolis lizard. Biological Journal of the Linnean Society. 113. s. 570–579
[11] LABRA, A., SUF, J., SOLIS, R., PENNA, M., 2007. Hissing sounds by the Lizard pristidactylus volcanensis. Copeia. 4. s. 1019–1023
[12] O’ROURKE, D. P., LERTPIRIYAPONG, K., 2015. Chapter 19 – Biology and Diseases of Reptiles. IN: FOX, J. G., ANDERSON, L. C., OTTO, G. M., PROTCHETT-CORNING, K. R., WHARY, M. T., (eds.). Laboratory Animal Medicine. third Edition. Academic Press. s. 967–1013
[13] CARDÉ, R. T., 2009. Chapter 17 – Autotomy. IN: RESH, V. H., CARDÉ, R. T., (eds.). Encyclopedia of Insect. Second edition. Academic Press. s. 64
[14] BARTEN, S. L., 2006. Chapter 39 – Lizards. IN: MARDER, D. R., (ed.). Reptile Medicine and Surgery. Second edition. W. B. Saunders. s. 683–695
[15] AGHASYAN, A., AVCI, A., TUNIYEV, B., LYMBERAKIS, P., ANDRÉN, C., COGĂLNICEANU, D., WILKINSON, J., ANANJEVA, N. B., ÜZÜM, N., ORLOV, N.L., PODLOUCKY, R., TUNIYEV, S., KAYA, U., CRNOBRNJA-ISAILOVIĆ, J., VOGRIN, M., CORTI, C., PÉREZ MELLADO, V., SÁ-SOUSA, P., CHEYLAN, M., PLEGUEZUELOS, J., KYEK, M., WESTERSTRÖM, A., NETTMANN, H. K., BORCZYK, B., STERIJOVSKI, B., SCHMIDT, B., TERBISH, K., ORLOVA, V., CHIRIKOVA, M., DORONIN, I., SHI, L., 2021. Sand Lizard: Lacerta agilis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2022-03-12]. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-2.RLTS.T157288A49644624.en
[16] BANNIKOV, A. G., DAREVSKIJ, S., IŠČENKO, V. G., RUSTAMOV, A. K., ŠČERBAK, N. N., 1977. Opredelitel‘ zemnovodnych i presmykajuščichsja fauny SSSR. Moskva: Prosveščenije. s. 415
[17] HILL, P., MOULTON, N., FOSTER, J., 2018. Sand lizard surveys at Newborough Warren NNR and sand dune habitat managemet guidance. Bangor: Natural Resources Wales. s. 102
[18] BARUŠ, V., OLIVA, O., 1992. Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 222
[19] ZAVADIL, V., JEŘÁBKOVÁ, L., MORAVEC, J., 2015. Ještěrka obecná – výskyt v České republice. IN: MORAVEC, J., (ed.). Plazi: Reptilia. Praha: Academia. s. 145–146
[20] AOPK ČR, 2022. Výskyt druhu Lacerta agilis podle záznamů v ND OP [online]. Portál Informačního systému ochrany přírody [cit. 2022-03-11]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd-dev/nd_atlas_mapa_q_nova.php?idTaxon=40841
[21] MŽP, 1992. Seznam zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. IN: Sbírka zákonů. 28. 19.02.1992.