ROPUCHA OBECNÁ (Bufo bufo)
čeleď: Bufonidae – ropuchovití
rod: Bufo – ropucha
druh: Bufo bufo – ropucha obecná
POPIS
Ropucha obecná je jedním z dvou set druhů ropuch z celého světa[2]. Má široké a mohutné tělo s krátkýma nohama a v podmínkách České republiky se velikost samců pohybuje do 7,5 cm, samice vzácně přesahují velikost 11 cm[3]. Obvykle se pohybuje kráčením a je schopna pouze krátkých skoků[4]. Oční duhovka je nejčastěji zlatohnědá až měděně červenohnědá a zornička vodorovně oválná (Obr. 1)[5]. Hřbet je zbarven bílo-šedě, hnědě až olivově hnědě s více či méně vyvinutými tmavšími skvrnami, které mohou chybět (Obr. 2 a 3). Břicho je naopak světle šedé nebo žlutošedé s tmavými skvrnami[6]. Její kůže je tlustá, tuhá, relativně suchá a bradavičnatá[7].
Na hlavě za očima má výrazné, téměř rovnoběžné
příušní žlázy, tzv. parotidy[8]. Ty produkují hustou,
bílou, kyselou tekutinu s aromatickým zápachem, která obsahuje bufotoxiny[7]. Jde o toxické látky, z nichž jsou nejznámější bufotalin a bufotenin. Pro většinu predátorů z řad obratlovců jsou
jedovaté, protože způsobují podráždění jejich očí a sliznice [9]. Na rozdíl od všeobecného
přesvědčení však ropuchy nezpůsobují růst bradavic u člověka, ani jiného
obratlovce[10].
 |
| Obr. 1: Zornička ropuchy obecné (Bufo bufo) |
 |
| Obr. 2: Samec ropuchy obecné (Bufo bufo) |
 |
| Obr. 3: Samice ropuchy obecné (Bufo bufo) |
AKTIVITA
Způsob života ropuchy obecné je více suchozemský
než u skokana hnědého, protože se k vodě vrací jen na krátkou dobu během
rozmnožování[7]. Obývá široké spektrum biotopů, jako jsou lesy,
zahrady, parky, křoviny podél lesostepí[11]. Ze svého
úkrytu vychází zejména za soumraku nebo v noci a přes den pouze za deště[7;5]. V závislosti na nadmořské výšce a
zeměpisné šířce zimuje od září/listopadu do března/června ve skupinkách nebo
samostatně[12]. Zimu tráví v podzemních úkrytech,
které si sama vyhrabe, nebo v norách krtků, hlodavců, případně také pod padlými
stromy[11;13].
ROZMNOŽOVÁNÍ a HLAS
V České republice končí brumace ropuchy obecné v březnu až dubnu[5], kdy se za vydatného deště vydávají ve velkých počtech na vhodná místa k rozmnožování[8]. Zpravidla jde o větší, relativně hluboké stojaté vody nebo oblasti s velmi pomalým prouděním[14;15]. Často to bývají umělé nebo antropogenně ovlivněné biotopy jako jsou například požární rybníky nebo pískovny[14]. Jedinci jsou často věrni místům rozmnožování, na která se vracejí i po vypuštění rybníků[16].
Samci přicházejí dříve, zaujímají izolované
pozice na břehu a začínají aktivně vyhledávat samici[17]. Samice lákají pomocí rytmicky opakovaného „kuak-kuak-kuak“[18]. Hlas samců je nenápadný, protože nemají rezonanční měchýřky[3].
Poté co se samci podaří samici nalákat, ji uchopí za předními končetinami pomocí
tzv. axilárního amplexu (Obr. 4) a společně odcházejí k vodě[4;13]. Samice kladou
provazcovité snůšky o délce 5–10 metrů, které mohou obsahovat až 10 000 vajíček (Obr. 5)[11;4]. Vývoj pulců trvá v našich podmínkách asi 50 dní, poté
migrují mladí jedinci z vody v extrémně velkém množství, kdy tvoří tzv.
ropušné deště[14;11].
 |
| Obr. 4: Axilární amplexus ropuchy obecné (Bufo bufo) |
 |
| Obr. 5: Snůška ropuchy obecné (Bufo bufo) |
POTRAVA
Ropucha obecná nemá
dobrý čich, a proto se při lovu spoléhá zejména na zrak. Z tohoto důvodu tvoří
její kořist zejména pohybující se živočichové. Trpělivě je sleduje, dokud se
nedostanou asi na pěti centimetrů. Pak se pohne dopředu a vyplazením lepkavého jazyka
úlovek chytí[7]. Pokud je kořist větší, uchopuje ji přímo
čelistmi a pomáhá si předními končetinami[13]. Živí se
hmyzem a jeho larvami, červy, housenkami, měkkýši, pavouky nebo žížalami[11].
ROZŠÍŘENÍ
Rozšíření zabírá celou palearktickou oblast od pobřeží Atlantiku po jezero Bajkal až k hranicím Číny[19] a na severu sahá od Norska po Finsko[6]. Jižní hranice výskytu je pak omezena severními částmi Maroka, Alžírska a Turecka[12]. Na celém území České republiky je ropucha obecná
početným a plošně rozšířeným druhem[5]. Vyskytuje se od nížin do hor a není příliš limitována nadmořskou výškou, jelikož se na našem území vyskytuje až do 1 400 m n. m.[20]
 |
| Výskyt ropuchy obecné (Bufo bufo) v České republice (zdroj: AOPK ČR)[21] |
OHROŽENÍ
Dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN[23] je zařazena do kategorie „LC“, tedy druh málo dotčený.
Naopak v rámci České republiky je, dle Seznamu zvláště chráněných rostlin
a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, prohlášena za ohrožený druh[24].
SKOKAN HNĚDÝ (Rana temporaria)
řád: Anura – žáby
čeleď: Ranidae – skokanovití
rod: Rana – skokan
druh: Rana temporaria – skokan hnědý
POPIS
Skokan hnědý je jedním z nejčastěji se vyskytujících druhů obojživelníků v Evropě a je považován za typického zástupce
suchozemských žab[25]. Jde o robustně vypadající žábu s
celkovou délkou těla 8–9 cm, která je označována jako středně velká[26]. Má krátkou a širokou hlavu a dlouhé silné nohy dobře přizpůsobené ke
skákání i plavání[27].
Jeho kůže je hladká a hřbetní kožní lišty jsou slabě vyvinuty[13]. Barva svrchní strany těla je poměrně variabilní. Základní barvou jsou odstíny hnědé, šedé a červené (Obr. 6). Břicho může být bělavé, nažloutlé nebo načervenalé a pokryté tmavými skvrnami[28]. Latinský název temporaria je odvozen od slova „tempora“ odkazující na tmavou spánkovou (temporální) skvrnu, ve které je viditelný ušní bubínek[29]. Zornice oka je široce oválná, horizontální a od duhovky je oddělena tenkým zlatavým lemem, který je ve spodní části přerušený[5].
 |
| Obr. 6: Skokan hnědý (Rana temporaria) (autor: Radovan Smolinský) |
AKTIVITA
Vyskytuje se v chladných a vlhkých lesích, ale
také na poměrně suchých místech, jako jsou mýtiny, kde žije po většinu roku
samotářsky[29;30;31]. Aktivní je od soumraku do brzkého rána v závislosti na vlhkosti a
teplotě prostředí[11]. Koncem srpna až začátkem září začíná
migrovat k zimování[29]. Samotná brumace obvykle probíhá v potocích, řekách
nebo pobřežních jezerech, nejlépe s kamenitým dnem, případně ve vrstvách
tlejícího listí na dně rybníků nebo bahnitých nor[31;32].
ROZMNOŽOVÁNÍ
Po přezimování opouští skokani hnědí svá
zimoviště jako první z obojživelníků, ještě v době, kdy bývají vodní
nádrže pokryté ledem[32]. Ve velkých počtech se hromadí na různých
sladkovodních stanovištích, včetně malých rybníčků, u nichž hrozí vysoké riziko
vyschnutí[33]. Zde se samice páří s jediným samcem[34] a klade
jedinou snůšku černých vajíček v rosolovitém obalu[13]. Celá snůška (Obr. 7), o průměru 15–30 cm, nejprve padá ke dnu, ale do dvou hodin obaly vajíček
nabobtnají a snůška se vrací na vodní hladinu[29].
Délka larválního období je velmi závislá na podmínkách prostředí (např. na
množství potravy, teplotě) a trvá obvykle 35–70 dní[35].
 |
| Obr. 7: Snůška skokana hnědého (Rana temporaria) |
HLAS a POTRAVA
Samci mají vnitřní rezonanční měchýřky, které
fungují na principu vytlačován vzduchu z plic přes hlasivky v krku[3;36]. U
skokana hnědého lze rozlišit „normální“ a „varovné“ skřehotání[37]. „Normálním“ hlasem je „vruuu-vruuu“ až „urrrr-urrrr“, které je ve
dne v noci slyšitelné na 50–80 m[13;8;38]. Mnohem tišší „varovné“ skřehotání je slyšet v případě kontaktu dvou a
více samců[37].
Stravovací návyky jsou do značné míry ovlivněny
ročním obdobím[36]. Většinu potravy tvoří kroužkovci, brouci a
dvoukřídlí[11]. Severské populace se živí především hmyzem
a měkkýši. Naopak pulci konzumují především řasy a zbytky vyšších rostlin[30]. Českým populacím za potravu slouží suchozemští
bezobratlí, jako jsou například plži, žížaly, pavouci, stonožky, a nejrůznější
hmyz, zejména brouci, dvoukřídlí, motýli a ploštice[13].
ROZŠÍŘENÍ
Areál rozšíření skokana hnědého zahrnuje většinu palearktické oblasti[35]. Rozšířen je ve většině Evropy od severního Španělska po Ural, kromě jižní a střední části Pyrenejského poloostrova, dále velké části jižní Itálie a Kavkazu[39]. Díky jeho odolnosti vůči chladnému prostředí žije také ve Skandinávii za polárním kruhem[29]. V České republice má jeho výskyt plošný charakter a na vhodných biotopech je přítomný téměř na celém území státu[20]. Místy chybí na jižní Moravě, která přiléhá k nížinám podél Dunaje a dolního toku Moravy[3]. Je běžný od nížiny po hřebeny hor[18].
 |
| Výskyt skokana hnědého (Rana temporaria) v České republice (zdroj: AOPK ČR)[40] |
OHROŽENÍ
Dle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN[39] je zařazena do kategorie „LC“, tedy druh málo dotčený. Naopak v rámci České republiky není uveden na Seznamu zvláště chráněných rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny[24].
[1] itis.org, 2022. Integrated Taxonomic Information System [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné z: https://itis.gov
[2] PETERSON, M. E., ROBERTS, B. K., 2013. Chapter 82 – Toads. IN: PETERSON, M. E., TALCOTT, P. A., (eds). Small Animal Toxicology. Third Edition. W. B. Saunders. s. 833–839
[3] MORAVEC, J., 2019. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Academia. s. 461
[4] SINSCH, U., TARKHNISHVILI, D., SCHNEIDER, H., 2008. Bufo bufo Superspezies-Erdkröten-Artenkreis. IN: GROSSENBACHER, K. (ed.). Handbuch der Reptilien und Amphibien Europas. Aula Verlag. s. 191–336
[5] DUNGEL J., ŘEHÁK, Z., 2011. Atlas ryb, obojživelníků a plazů České a Slovenské republiky. 2. vyd. Praha: Academia. s. 184
[6] AMPHIBIAWEB, 2022. Bufo bufo [online]. AmphibiaWeb [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://amphibiaweb.org/species/127
[7] DALE-GREEN, 1960. Bufo bufo. British Homeopathic Journal. 49(1). s. 54–68
[8] DUFRESNES, C., 2019. Amphibians of Europe, North Africa & The Middle East. London: Bloomsbury Publishing Plc. s. 224
[9] ESCORIZA, D., HASSINE, J. B., 2019. Chapter 8 – North-western Africa amphibians. Academic Press. s. 75–229
[10] BRITANNICA, 2021. Toad [online]. Encyclopedia Britannica [cit. 2022-03-08]. Dostupné z: https://www.britannica.com/animal/toad
[11] BANNIKOV, A. G., DAREVSKIJ, S., IŠČENKO, V. G., RUSTAMOV, A. K., ŠČERBAK, N. N., 1977. Opredelitel‘ zemnovodnych i presmykajuščichsja fauny SSSR. Moskva: Prosveščenije. s. 415
[12] ALTUNIŞIK, A., KARA, Y., 2021. Unusal winter activity of Bufo bufo (Anura: Bugonidae). Turkish Journal of Biodiversity. 4(2). s.105–108
[13] BARUŠ, V., OLIVA, O., 1992. Obojživelníci: Amphibia. Praha: Academia. s. 338
[14] KLINGE, A., WINKLER, C., 2005. Atlas der Amphibien und Reptilien Schleswig-Holsteins. Flintbek: LANU. s. 277
[15] DESCY, J-P., 2009. Chapter 5 – Continenal Atlantic Rivers. IN: TOCKNER, K., UEHLINGER, U., ROBINSON, C. T., (eds.). Rivers of Europe. Academic Press. s. 151–198
[16] HEUSSER, H., 1960. Ober die Beziehungen der Erdkrdte (Bufo bufo L.) zu ihrem Laichplatz II. Behaviour. 16. s. 93–109
[17] WELLS., K. D., 1977. The social behaviour of anuran amphibians. Anim. Behav. 25. s. 666–693
[18] ANDĚRA, M., SOVÁK, J., 2018. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia. s. 665
[19] SAVAGE, R. M., 1934. The Breeding Behaviour of the Common Frog, Rana temporaria temporaria Linn., and of the Common Toad, Bufo bufo bufo Linn. Proceedings of the Zoological Society of London. 104(1). s. 55–65
[20] JEŘÁBKOVÁ, L., ZAVADIL, V., 2020. Atlas rozšíření obojživelníků České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. s. 107
[21] AOPK ČR, 2022. Výskyt druhu Bufo bufo podle záznamů v ND OP [online]. Portál Informačního systému ochrany přírody [cit. 2022-03-07]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd-dev/nd_atlas_mapa_q_nova.php?idTaxon=4
[23] AGASYAN, A., AVISI, A., TUNIYEV, B., CERNOBRNJA-ISAILOVIC, J., LYMBERAKIS, P., ANDRÉN, C., COGALNICEANU, D., WILKINSON, J., ANANJEVA, N., ÜZÜM, N. ORLOV, N., PODLOUCKY, R., TUNIYEV, S., KAYA, U., 2009. Common Toad: Bufo bufo [online]. The IUCN Red List [cit. 2022-03-12]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2009.RLTS.T54596A11159939.en
[25] REH, W., SEITZ, A., 1990. The influence of land use on the genetic structure of populations of the common frog Rana temporaria. Biological Conservation. 54(3). s. 239–249
[26] SAGVIK, J., ULLER, T., OLSSON, M., 2005. Outbreeding depression in the common frog, Rana temporaria. Conservation Genetics, 6(2). s. 205–211
[27] RAMOS, M., 2001. Rana temporaria [online]. Animal Diversity Web [cit. 2022-02-28]. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Rana_temporaria/
[28] SCHLÜPMANN, M., SCHLUZE, M., MEYER, F., 2004. Rana temporaria (Linneaus, 1758). IN: PETERSEN, B., ELLWANBER, G., BLESS, R., BOYE, P., SCHRÖDER, E., SSYMANK, A. (eds.). Das Europäische Schutzgebietssystem Natura 2000 – Ökologie und Verbreitung von Arten der FFH-Richtlinie in Deutschland. Band 2: Wirbeltiere. Bundesamt für Naturschutz. s. 759
[29] DABAGYAN, N. V., SLEPTSOVA, L. A., 1991. The common frog Rana temporaria. IN: DETTLAFF, T. A., VASSETZKY, S. G. (eds.). Animal species for developmental studies: Vertebrates. Volume 2. New York: Contultants Bureau. s. 459
[30] AMPHIBIAWEB, 2022. Rana temporaria. [online]. [cit. 2022-02-28]. University of California, Berkeley. Dostupné z: https://amphibiaweb.org/species/5168
[31] VERBOOM, W. C., HEIJ, C. J., 2019. Common frog (Rana temporaria) meting signals. JunoBioacoustics. Memorandum. The Netherlands. s. 11
[32] MILTO, K. D., 2021. Ice walking commont frog (Rana temporaria). Current Studies in Herpetology. 21(1–2). s. 52–54
[33] LAURILA, A., 1998. Breeding habitat selection and larval performance od two anurans in freshwater rock-pools. Ecography. 21(5). s. 484–494
[34] VITT, L, J., CALDWELL, J. P., 2014. Herpetology: An Introductory biology of Amphibians and Reptiles. 4. vyd. Academic Press. s. 776
[35] LAURILA, A., KARTTUNEN, S., MERILÄ, J., 2002. Adaptive phenotypic plasticity and genetics of larval life histories in two Rana temporaria populations. Evolution. 56(3). s. 617–627
[36] RAMOS, M., 2001. Rana temporaria [online]. Animal Diversity Web [cit. 2022-02-28]. Dostupné z: https://animaldiversity.org/accounts/Rana_temporaria/
[37] VAN GELDER, J. J., EVERS, P. M. G., MAAGNUS, G. J. M., 1978. Caaling and associated behaviour of the common frog, Rana temporaria, during breeding activity. British Ecological Society: Journal of Animal Ecology. 47. s. 667–676
[38] ZWACH, I., 2013. Obojživelníci a plazi České republiky. Praha: Grada. s. 496
[39] KUZMIN, S., ISHCHENKO, V., TUNIYEV, B., BEEBEE, T., ANDREONE, F., NYSTRÖM, P., ANTHONY, B. P., SCHMIDT, B., OGRODOWCZYK, A., BOSCH, J., MIAUD, C., LOMAN, J., COGALNICEANU, D., KOVÁCS, T., KISS, I., 2009. Rana temporaria [online]. The IUCN Red List [2022-03-08]. Dostupné z: http://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2009.RLTS.T58734A11834246.en
[40] AOPK ČR, 2022. Výskyt druhu Rana temporaria podle záznamů v ND OP [online]. Portál Informačního systému ochrany přírody [cit. 2022-03-07]. Dostupné z: https://portal.nature.cz/nd-dev/nd_atlas_mapa_q_nova.php?idTaxon=17